FRC Zábřeh

Výsledky

Hanušovice	:	Loštice B	3	:	1
Loučná	:	Rapotín	2	:	1
Dubicko	:	Písařov	4	:	0
Podolí	:	Hrabišín B	3	:	4
Kamenná	:	F.R.C. Zábřeh	1	:	0
Postřelmov	:	Obědné	2	:	4
Libina	:	Zvole	1	:	1

Archiv výsledků
Historie ročníků

Rozpis utkání

01.	F.R.C. : Hrabišín B	SO	31.03.	15:00
02.	Loštice B : F.R.C.	NE	08.04.	16:00
03.	Obědné : F.R.C.	SO	14.04.	16:00
04.	F.R.C. : Zvole	SO	21.04.	16:30
05.	Libina : F.R.C.	SO	28.04.	16:30
06.	F.R.C. : Postřelmov	SO	05.05.	16:30
07.	Kamenná : F.R.C.	SO	12.05.	16:30
08.	F.R.C. : Podolí	SO	19.05.	16:30
09.	Dubicko : F.R.C.	NE	27.05.	16:30
10.	F.R.C. : Loučná	SO	02.06.	16:30
11.	Hanušovice : F.R.C.	SO	09.06.	16:30
12.	F.R.C. : Rapotín	SO	16.06.	16:30

Tabulka

1	Rapotín	57:25	43
2	Libina	53:31	36
3	Písařov	42:34	36
4	Zvole	32:27	35
5	Postřelmov	45:41	35
6	F.R.C. Zábřeh	39:35	33
7	Dubicko	40:23	32
8	Hanušovice	45:35	32
9	Obědné	53:54	29
10	Loučná	30:42	27
11	Loštice B	30:46	23
12	Hrabišín B	32:41	22
13	Kamenná	23:60	21
14	Podolí	25:52	14

Podrobnosti

Reklamy

Trefa

Oremba Aleš
Fincentrum
Tel: +420 603 929 130

PŘÍBĚH ZAPŘISÁHLÉHO FANOUŠKA F.R.C. ZÁBŘEH BOŽLENA ÚCHVATNÉHO, BODRÉHO ČLENA LOS BOMBARDÉROS KTERAK FOTBALOVOU SEZONU 2005-2006 VOKOŠTOVAL.

„A je to tu, ženo. Už nám to začíná!“ Zvolal jednoho slunného srpnového dne jistý Božlen Úchvatný na svou drahou polovičku, když rozevře regionální tisk, dočetl se právě o začátku nového ročníku okresního přeboru. „ To bude zas kvaltovny bombení!“ spokojeně si brumlal, když si požitkářsky hladil svůj pečlivě pěstěný plnovous. Již dlouhá léta nedá Božlen na F.R.C. Zábřeh dopustit a pravidelně fandí na všech jejich zápasech. Je tomu již pět let, co vyhrál ve sportce 10 milionů. Od té doby zavládla v rodině tohoto 128mikilového pětačtyřicátníka finanční nezávislost. Nechal si proto vystavit živnostenský list na podnikatelskou činnost: Fandění a podporování F.R.C. Zábřeh, Los Bombardéros a veškerých jejich produktů ve dne i v noci. Zmíněného dne vyvedl tedy Božlen svoji milovanou ženu Néžu do společnosti. Činil tak vždy, když cítil, že se blíží nějaká důležitá událost nebo údobí jeho vysoce aktivního společenskopasivněsportovního života. A tak když usedli na několik točených Pod plechy, mohl s libým výrazem ve tváři pronést památnou větu: „Jestli po mě něco chceš ženo moja přemilovaná, máš na to poslední tydeň. Další nedělu začínajó špily a to už ode mě budeš mít svaté pokoj!“ I když už Néža znala tento Božlenův každosezónní úvodní rituál, po těchto slovech přece jen opět lehce posmutněla. Jelikož však svého muže vroucně milovala a byla jeho opravdovou životní oporou, nedala na sobě žádným byť sebemenším svraštěním jediné vrásky znát své vnitřní zklamání. A tak po dlouhém loku z půllitru, aby dala přetvářce zdařilý průchod, zvolala na Roberta se Škrabim, kteří se vyzývavě culili z podplechovského okýnka : „ Hoďte nám sem 2 tuzemáčky, ať se FRCu daří. A vy dva knoti si nalijte taky!“ A jelikož to byla žena pevná a zásadová, jak poručila, tak se i stalo. Pak ještě dlouho do noci tihle čtyři rozebírali, jak to asi příští týden v Jestřebí může jen dopadnout.

Byla neděle 21. srpna a Božlen Úchvatný v jitřním kuropění ve svém citrónovém sadu rozkvetlé citroníky mrštně opyloval. Byla to jedna z jeho oblíbených činností, ke které se vracel vždy, když mu nebylo zrovna na duši nejlíp a truchlil. Převtělení do obratné včelky mu navracelo ztracenou rovnováhu a v objetí s jeho oblíbenými listnáči zažíval opravdové štěstí. Po minulém celkem vydařeném zápase v jestřebském ďolíku, kdy Rokáč uhrál remízu 0:0 a přesně to, co potřeboval, když domácí prakticky k ničemu nepustil, cítil velkou naději pro první domácí utkání. Však se taky včera vyšňořil co pro to. Žlutozelená kamizolka v klubových barvách a čerstvě vyžehlené puky na šikézních tesilkách nasvědčovaly tomu, že Božlen tuší 3 body. Jaké však bylo jeho rozčarování po první půlhodině, když Hrabišín vedl už 3:0. Jak tak přemítal o včerejším zápase a skoro s úchylně násilnickými sklony pronikal sosákem do nebohých blizen nic netušících citroníků, ucítil pojednou vlídnou ruku Néži na svém spoceném zátylku. V tu chvíli se mu ulevilo. Už nebyl sám. Něžně ho pohladila po tykadlech a opatrně se zeptala: „Pořád ten Hrabišín?“ Přikývl. „ Vlítli na nás jak Rudokožci v osumašedesátém. Jak před 37mi lety. A nic s tým chlapi neudělali. Akorát v druhy puly jeden banán chvilu před koncem.“ A sotva promluvil, již se netrápil. Silně zařval a mocně zabušil do své mohutné chlupaté hrudi. Otřepal se a zbavil se toho! Byl čistý. Teď již byla jeho mysl nasměrována k dalším bojům v pozitivních vibracích.

Tu sobotu 27.8. již od rána Božlen cítil ten zvláštní neklid. Při krmení svého oblíbeného stáda zdivočelých humrů polárních se dokonce zapomněl i pohašteřit s vůdčím samcem, což se Božlenovi jen tak nestávalo. A tak, když zpozoroval, že ten nevlídně prská, musel slíbit: „Neboj Ludvo, večer si zařachtáme. Zlochtám tě, až sa ti klepeta ščópnó. Dnes bude radost, protože neprohrajem!“ Na ty slova se už humr Ludva nečertil a se spokojeným brbláním se uložil k polední siestě. To už však Božlen nakopnul svou nezkrotnou Čezetu a jak tu sajdu tůroval, nervózně vyhlížel Néžu zvolaje. „Pospěš ženo, Sajda-Čéza už chce do Brněnky.“ A tak hned jak Néža přistála po liáně v sajdě, vyrazil Božlen ze stavení ukrutnou rychlostí. Dnes meškali a to bylo zdrcující. Na hřiště do Brníčka dorazili přesně s úvodním hvizdem. Samotné utkání pak dokázalo Božlena potěšit. Po tom výprasku minulý týden to byla vítaná změna, když mohl sledovat, jak byl Rokáč po celých 90 minut lepší jak domácí a jen opravdový kousek štěstí mu chyběl k tomu, aby si Los Bombardéros odvezli z podhradí všechny 3 body. Na tutovky to vyznělo jednoznačně. 0:5. A tak si mohl Božlen po závěrečném hvizdu pouze povzdychnout: „Bránění, tož to by nám už štymovalo, ale to bombení nám furt jaksi ufučuje. To že máme jen jediné fik za tři špily, je poprděny. A ten fik mrsknul eště k temu Kraťas jako stopér. Enem dúfam, že sa chlapi na hrotech příště vycajchlujó, ať néni problémek s poslednima flekama v tabulečku. Ten Stanik dnes ale pryma bóchal, co?“ Pronesl Božlen, když už s Néžou upalovali vstříc domovu. A do dvojtaktu jejich Sajdy-Čézy si brumlali svůj Brum, brum song.

Tu neděli ráno po další domácí remíze 0:0 F.R.C. tentokrát s Bohdíkovem povstal Božlen u bohatě rozprostřeného snídaňového stolu a pevným a rozhodným hlasem pravil k celé své rodině Úchvatných: „Ženo, děcka, všichni moji milovaní. Ledva sa pětiletka s pětiletkó sešly, musim tasit šavle a vyrazit do boja! Bombarďáci zas fika neplpli, tak je mó svató povinosťó jich spasit. Néžo, opraš pavučinu z meruny a mojich staréch kopaček a dem trénovat na zahradu pod hrušňu. Budu bombit a vy lapat.“ Po těchto osudových slovech zachvátil Néžu úzkostný pocit plný lekavých obav. Už je to tady zase! Božlen jde sportovat a ještě k tomu chce do toho svého sebezničení vmanévrovat i vlastní děti. Polodementního Zubina a slaboduchou Zradislavu. Hlavou ji problesklo, jak své nedonošené dětičky vypiplala takřka zázrakem. Jak za bezesných nocí probděla u jejich inkubátorů, které byly schopny opustit až ve svých čtyřech letech. Nic naplat, je potřeba podstoupit velkých obětí, aby byl od veškerého aktivního sportování zase na dalších pět let pokoj. To už však Božlen za zvuku hymny Los Bombarderos Maestros vypochodoval s vypjatou hrudí pod rodinou hrušeň. Rodinka v těsném závěsu. Po povelu „zastavit stát“ zavelel: „Néža do kysny!“ Tu tvořil klepač na tepichy. „Zubin se Zradislavó do zdi!“ A odkrokovaje 9,15 od míče postavil děti do předepsané vzdálenosti přesně podle pravidel a hrdě pronesl: „Utiká osumdasátdevítka sobotního špilu Rokáč – Bohdíkov a Kódl, to su já, kope z šestnáctky přímec. Poslední tutovica. Von nedal. A včilka čučte, jak to rozhodnu.“ Jak řekl, tak učinil. Bohužel výsledek byl hrozivý. S ohromným řevem vyslal jedovatým bodlem nekompromisní pumelici na bránu. Netrefil však požadovanou síť, ale ke vší hrůze přímo ksicht svého nebohého synka! Ten stačil jen vyhrknout: „Krááá!“, jiné slovo bohužel ten nešťastník neuměl a už se válel v tratolišti krve. A když Néža, která okamžitě přiskočila na pomoc, objala a pozvedla Zubinovu krví prskající hlavu, spatřil, že ten přišel o polovinu svých lehce vykotlaných zoubků, byl nucen sebekriticky a suše konstatovat: „ Tak kombak z teho asi nebode. A eště já kripl uďám ze Zubina - Polozubina!“

„Dnes beru Otíka na špil do Lukavice.“ Pronesl zachmuřeně Božlen Úchvatný v neděli 11.9. krátce po tom, co dočetl řádky výzvy z domova důchodců. „Otík zas štengruje baby a dochtoři nevijó, jak ho maj zmacat.“ Otík to je Božlenův otec, sedmdesátidevítiletý hyperaktivní vdovec posedlý sexem, toho času umístěný v domově důchodců se zvýšenou ostrahou v obci Jedlí. Lékaři povolili Otíkovi sex, vzhledem k jeho věku, pouze jedenkrát za týden, což je pro něj frustrující, a tak neustále vyhledává příležitosti k sebeukojení kdekoliv, kdykoliv, jakkoliv, s kýmkoliv a čímkoliv. Jakmile ho však dozorci na chvíli ztratí z dohledu, využije jejich nepozornosti a ihned loudí na kolegyních důchodkyních blahodárné kopulační spříznění. Po pozdějším vyzrazení následuje výše zmíněná výzva Božlenovi k umravnění jeho otce. Vyveze tedy Otíka na fotbal a pro dnešek jej vymění za svoje děti. Je to nepsané pravidlo mezi Božlenem a vedením ústavu, kdy jsou děti násilím rozdivočeny a použity ke strašení neposlušných pacientů. Zejména Zubina s jeho hororovým krákáním si nemohou dozorci vynachválit. Ale i Zradislava nezůstává pozadu. Se svým samovolným zvracením nosními dírkami dokáže udržet dohledné pacienty v užasle strnulém stavu. To pak dozorci s povděkem kvitují a nečinně lelkují. Nenuceni k zásahu provozují hazardný karban v úklidové místnosti zahaleni oblaky dýmu levných bezkolkových cigaret pokoutně vyhandlovaných na asijských tržnicích z úplatků nebohých svěřenců povýšeně opovrhují pracovním řádem. Bylo krátce po nedělním obědě a Božlen s Otíkem uháněli v Sajdě-Čéze k Lukavici. Ještě se krátce stavili Na kuželně na jedno točené a přes čerpací stanici, kde Božlen zakoupil svému dychtivému otci nová čísla všech pornočasopisů, jež měli na skladě, dorazili na lukavické hřiště. S úvodním náporem lukavických, kteří po pohotové dorážce dokázali vstřelit úvodní gól, zaútočil i Otík. A tak v okamžiku, kdy domácí příznivkyně jásali nad celkem snadným vedením 1:0, přitočil se hbitý kmet k hloučku rozhopsaných čtyřicátnic a svou dřevěnou hůlčičkou, která byla zakončena, jak sám říkal, megabucharem (vyhlíželo to jako nepovedený vibrátor), již oplzle rejdil po kyprých zadnicích domorodých amazonek. A aby byl požitek znásoben, počal se svlékat a slintavým chrochtáním zvyšoval své vzrušení. Bohužel toto jeho počínání neuniklo pozornosti bdělých pořadatelů, a tak musel Božlen, aby zabránil lynčování svého deviantního poloobnaženého tatíka, vzít jej do náruče, vynést mimo areál, naložit do Sajdy-Čézy a vyrazit zpět k domovu. A tak rozmrzen kapituloval na to, že neuvidí zbytek zápasu, který, právě když opouštěli areál lukavického hřiště, zdramatizoval Vikina gólem z penalty, kterému předcházela červená karta domácímu hráči. Konečný výsledek 2:1 pro domácí se dozvěděl až na pozápasové tiskovce na bowlingu. „Rupli sme, pokřópali nás fest, ale vyhópli se o dva fleky v tabulečku vyš. To není samo sebó. Ani sme nebodovali a je tu vodraz. Néžo, nechcu séčkovat, ale mám tušivy vrnění, asi je to tu! Tři chlapy sice nebudó, ale cétim, že s Bohutínem máme příští tydeň první vyhrané špil. Teď začnem stópat.“ Prorokoval Božlen Úchvatný v pondělí 12.září nad regionálním tiskem.

V rodině Úchvatných bujela zasloužená spokojenost. Teplo rodinného krbu sálalo, Božlen podřimoval v houpacím křesle, Néža vylepšovala svou image, děti skotačily s Ludvou. Synkovi Zubínovi již opět dorostly všechny zoubky. Však byl taky podle této jeho obdivuhodné schopnosti pojmenován. Už při narození měl ústa plná ohromných čelistí v několika řadách, předkusech, podkusech i zákusech. Nyní byl schopen opět obstojně komunikovat. Náhle mile překvapil a v zápalu hry třikrát po sobě zakrákal: „Krááá, Krááá, Kráááááá!“ Na to Néža uronila slzu štěstí a tichounce hlesla: „Mluví.“ - „Mluví, mluví, citroníky zrajó a Rokáč včera mignul Bohutín.“ Pobrukoval si Božlen se zavřenýma očima pokuřovaje ze své dýmky, když v polospánku přemítal o včerejším zápase. „Tak si představ ženo moja milovaná….“ A již to nedořekl. V tu chvíli otevřel oči a zděsil se! To, co spatřil, na to do smrti nezapomene! „Chrajcludra Kacina!“ zaklel, když jeho zrak spočinul přímo na obličeji jeho ženy rafinovaně skrytém pod pleťovou maskou upatlanou ze směsi: ranního trusu holubů angorských odebraného ze sochy Jana Eskymo Welzla stojící před třetí základní školou, pomletých ledvinových kamenů vyloučených o úplňku panenskou močí služebního kocoura Mucina hlídače Jardy Dubového střežícího areál proviantních skladů českých drah zábřežského nádraží divize vyhýbkářů a bahna vyloveného z nejhlubšího dna městského rybníku Brasák. Otřesný to pohled! „Ty ňa jednoho krásnyho dňa tó svó meducínó celyho odgrágluješ!“ hluboce oddychoval Božlen ve snaze zbavit se právě prožitého šoku, zatímco se Néža škodolibě chychotala: “Večer si chtěl, abych ti dělala striptýz v dresu F.R.C. a ňadra i přirození měla popsána jmény střelců, tak musím být neodolatelná. Kdo vůbec dal ty tři góly?“ Božlen pohotově odpověděl: „Sirka, Šňurka, Kosťa. A po echt betelnéch akcích.“ Na to Néža vyzývavě: „ A Rudolfa na zadek?“ – „Ne, ne. Ten teho néni štymované. Pustil jednyho fika, tak dnes večir zvostane bez rajtování.“

Byla neděle ráno 25.září a Božlen se chystal se svými dětmi do rodinné obory na lov eugrúchů. Byl čas, kdy se tato škodná přemnožila a Božlen byl nucen snížit stav na optimální počet. Eugrúch byl špatný produkt řízené genetické mutace vzniklý z klonování kura domácího v Experimentálním ústavu genetiky rodiny Úchvatných. Pojmenovaný byl podle zkratky tohoto institutu - EÚGRÚ. Velkým Božlenovým snem bylo vytvořit kura se čtyřma nohama, a na tomto udělat těžký byznys a rozmnožit tak své již hodně movité jmění. Velkolepý plán však ztroskotal, neboť nejen že se nepodařilo zvýšit počet nohou, ale nový tvor měl dokonce nohu pouze jednu. Též pronikavý vřískot, jímž eugrúchové navzájem hodně živě a ochotně komunikovali, bylo něco mimo plánované očekávání. Jednoho dne však nastala kritická situace. Z dalších neúspěšných pokusů byl výběh zcela přeplňen a nešťastná stvoření vyvolala vzpouru. Eugrúchové přemohli dozorce - hlídkující sadistické kohouty, prolomili bariéry a odhopsali do těsně sousedící obory. A tam nastal jejich morální úpadek, neboť se počali zběsile množit. Nedokázali však unést prvně nabitou svobodu a začli terorizovat veškerá zvířátka. Plaché laně a jeleny, ustrašené zajíčky, nebohé srnečky, cupitavá prasátka, skotačivá kůzlátka, dobromyslné ježky, chundelaté lišky, rozespalé medvědy, smyslně tokající tetřevy, třepetavé kolibříky ba dokonce i slintavé plže, mlže a hlavonožce. I neuvěřitelná dravost eugrúchů nabourávala vyrovnanost ekosystému kol kolem stavení Úchvatných. Když takový eugrúch pronikne skrz bariéru, vyvolá neskutečné zděšení. Neboť lačně loudí cokoliv k snědku a svým ohromným sexuálním apetitem przní vše kolem sebe. Volí kolektivní taktiku. Statný jedinec za jitřního kuropění vřískotem probudí všechno živé do okruhu deseti kilometrů a zbytek stáda zpoza ostružiníků zaútočí na prchající oběti vskutku devastativně. Bylo potřeba jednat. Zredukovat tu chátru rozpínavou. A tak vždy koncem září vyrážel Božlen se svými dětmi nastolit pořádek a vrátit lásku a harmonii do obory. „Děcka moje, dnešní taktika bude proštymovaná. Jak včera F.R.C. v Sobotínu. Ponédřiv vošálit protivníka nemastnó neslanó hró a pak ho vodkráglovat v druhy puly. Zubin bude krákáním nahánět, já budu motorizovaně ze Sajdy-Čézy metat doom-doom kaštany z myho turbopraku a Zradislava bude šmédit a obětavo dokráglovávat kriply. Necháme je vyblbnót a až to budó némiň čekat, tak jich sejmem. Musijó mit v palicách, že sme nahraní a málo nebezpeční. Pak to votůruju a to uvidijó ten čurbes. Eugrúchy sme zatím vždycky smékli, tak jak Bombardéros Sobotiňáky.“ A jak pravil, tak učinili. Řežba to byla grandiózní. A jak se blížil konec eugrúchů, Božlen v zápalu boje nadšeně zahalekal. „Tak a včilka to rozjedu jak Tomáš Melchrů!“ a pod plným plynem najel přímo na jednoho již zcela vysíleného eugrúcha předním kolem. „Tak to je srovnané stav! A bodlem přimo na voko cha, chááá! A ty Zradislavo ho dodělej, jak Sirka ty Sobotíny.“ Zradislava nelenila a po vzoru Miry Voráče ze sobotního utkání se nádhernou kličkou uvolnila a zasadila tu smrtelnou ránu zcela nekompromisně a chladnokrevně. Bylo dobojováno. Zrodilo se další velké vítězství.

„Tak a bude šmakováníčko“ pomyslela si Néža, když se Božlen s dětmi rozjařeni k večeru vrátili z úspěšného lovu. Jakmile usnuli, vyrazila do obory na sběr umrlců. Byla vlažopodzimní noc a Néža kulantně promýšlela, zda udělat pečínku na kopřivě nebo na kopru. A když už měla režný pytel na zádech zcela naplněn a trmácela se zpět k domovu, náhle zaslechla tichounký pláč. Ustrnula a nastražila svůj sluch určeným směrem. Nešťastné cosi naříkalo. Opatrně a neslyšně přistoupila k tetelícímu se kapradí a velkým trojzubcem na nakládání ulovených rozhrnula větvoví. A její srdce heklo! Obrovské uplakané bulvy nevinného batolivého eugrúcha propálily Néžin soucit. Bylo rozhodnuto. „Pojď ke mně ty moje uplakané stvoření“ roztopila Néža mateřský cit. A když neopeřené eugře vložilo vykulenou hlavičku mezi Néžina statná ňadra, vykula záchranný plán. „Půjdeš k nám, to půjdeš. Ale jestli jenom špitneš broučku, skončíš Božlenovi na pekáči. Protože, na čem on si právě pochutná, jsou mladá nadívaná eugřátka.“ Kuře už ani nepíplo a spokojeně usnulo v Néžině záňadří. Následující sobotu Néža přichystala hostinu. Týden uzralá mršina byla akurátní ke stvoření lahodné pečínky. Sotva Božlen oka vyvalil, zvolal: „Šmarjátko toto lebeďuje. To budó eugrúši na kopru. Moje oblíbeny zaživání.“ A už se těšil, jak si rovnou v posteli nadlábne břuch a vyrazí na další zápas F.R.C. – Libina. Však taky už Néža, jen co se milovaný muž v pravé poledne probral, přispěchala s vrchovatým talířem, jenž šoupla Božlenovi přímo pod nos. Ten se požitkářky protáhl jak mlsný kocour a zapráskal plnovousem, což znamenalo, že je připraven ke konzumaci. Přitáhl si talíř a otevřel ústa k pozření prvního sousta, když v tom: PÍP! Ozvalo se. Přímo ze špajzu a přistálo to štiplavě Božlenovi na obou boltcích. A hned, jak tu zvukovou informaci zpracoval, bylo zle. Božlen demonstrativně odkládajíc chutnou krmi, pronesl: „Dnes nežeru, už mně přešla chuť! A dúfam, až sa vrátim ze špilu, bude ta sviňa z baráku fuč!“ Néža, aniž by cokoli řekla, otevřela pokorně dveře spíže. Věděla, že nemá cenu zapírat. Tam sedělo šťastné eugří mládě ládující se Božlenovými klobásami. „Jak sem řek. Večír nebude!“ A ještě v pyžamu odešel trucovat na zábřežský stadión. První poločas Božlenovo trápení prohloubil. Libina dokázala po chybě vsítit první gól. Teď se cítil tak, jak už dlouho neznal. Pevný muž najednou bezradný. A tak ve 45. minutě si strčil levý nožní palec do úst a započal něžnou modlitbu:„Hulákám k tobě betelná klobáso. Přec to nedopustíš. Tobě se uchyluju, když nevim. Předělé to, ať Bombarderos nabombijó nějaky fiky.“ A když zvedl zrak a pohlédl na hřiště uviděl, jak se F.R.C. radují po vyrovnávající brance, jenž pohotově vsítil Martin Krňávek. Vše se počalo v dobré obracet, když Rokáč na začátku druhého poločasu zcela ovládl osud sobotního zápasu a dvěma slepenými góly Miry Voráče a Milana Bezděka zvrátil vývoj na svou stranu. A když se závěrečným hvizdem Božlen dopíjel posledního panáka rumu, pojal myšlenku o zapovězení své ranní zloby. Pak ve stavení rodinném stanul před svou milovanou ženou Néžou, pohladil ji po kadeřích a vlídným slovem pravil: „Tak si ženo moja milovaná toho eugrúcha nechaj a buď mu dobró matkó. Ode mňa jednyho peříčka nebude vykřivené, to mně možeš věřit. Jeden apélek však mám. Ať je ten hrabavec od tebe vychované na Bombardeugrúcha!“

Bylo ráno, sobota 8. října a celá rodina Úchvatných ondulovala Božlenovi jeho hrdě pěstěný plnovous. Néža kulmovala, Zradislava fénovala a Zubin pouštěl rosu. Čerstvě promazaná a nabuzená Sajda-Čéza už nervózně pobrukovala pod okny a těšila se, jak dnes opustí stavení a vyrazí s Božlenem a Néžou vstříc horám Rychlebským, kde ve Starém Městě rozehrají F.R.C. další bitvu o body v okresním přeboru II. třídy. Jen co byla frizůra na Božlenově porostě dokončena a ten vznešenou grimasou vyjádřil spokojenost s vykonaným dílem, oznámil rodině: „Du škubnót jedno točeny na Kuželnu. Jedu Čézó na votočku a potym vyrazime Néžo na špil. Nachysté toho našeho vycvičenyho eugrušáka, pojede s nama. Ve Staráku só horky hlavy, tak ho na ně budem házet, ať jim ty jejich duty palice betelno voklove.“ A s melodickým pobzukováním vyrazil ze stavení na polední pivečko. To, co právě vyslovil, byla nepřímo vyjádřená pochvala na Néžino drezérské umění, jimž dokázala během jednoho týdne přetvořit vyplašené eugřátko na dravce takřka orlích kvalit. Však taky honosné sebevědomí z Tygra, tak jej pojmenovala, sálalo neohroženě. Božlen Tygra jednoznačně přijal a to byl pro vášnivou Néžu povznášející pocit plný slastného vrnění, který vzrůstal a vzrůstal, až ji celou pohltil. A ta nahromaděná rozkoš spoutala celé její zvlhlé tělo. V jejím nitru se rozpoutal lítý souboj, jemuž se bránila, ale zároveň mu chtěla propadnout. Věděla, že se tomu musí celá oddat. Nebylo cesty zpět. Jen se nechat zevnitř rozervat. A tak přitisknuta tváří ke vchodovým vratům, na kolenou padlá, s rukama jimiž vytrhávala vlastní vlasy, tři minuty po odchodu svého milovaného manžela, před zraky svých dětí, které vše pozorovaly klíčovou dírkou, Néža explodovala. Takřka půlminutový hororový výkřik Néži ve vysoké tónině rozrazil ticho stavení Úchvatných. Zubin připojil své krákání ve zvučném basu a Zradislava vlastní hlavou rytmické bouchání o dutou výplň toaletních dveří. A tento harmonický souzvuk slyšitelný do širé dáli naznačoval, že v rodině panuje porozumění, štěstí a pohoda. (o několik hodin později po zápase Staré Město – F.R.C. 2:2 v sobotu před půlnocí na Kuželně, rozhovor opilého heterosexuálního Božlena a opilého homosexuálního Pana O´) „Mohli sme dneska vyhrát, to sme mohli. Podvakrát ve vedeni, ale pokaždy to vyplichtili, a na dva dva deset minutek do konca. Ale něco mně načučává, že to musí v tabulečku stačit. To si dé do palice, že já Božlen mám takovó vizu.“ A nalil do sebe již nepočítaného panáka rumu. Homosexuální Pan O´ pokyvovaje souhlasně hlavou Božlenovi blahořečil: „Jsem nesmírně poctěn vaší náklonností pane Božlene k mé osobě. To, že jsem se s vámi mohl zúčastnit dnešního fotbalového utkání a vaším motocyklem sajdkárového typu byl vámi odvezen do Starého Města a zpět, bylo pro mě velice vzrušující. Ten nelítostný souboj hochů z vašeho oblíbeného klubu F.R.C. Zábřeh proti těm nehodným fotbalistům ze Starého města mě udržel v permanentním napětí od začátku utkání až do konečného písknutí do píšťalky pana rozhodčího. Musím se přiznat, že zejména hráč číslo 5 Viktor Šebesta autor dvou gólů, má mé velké sympatie a obdiv. A pro soupeře nechat si takhle dát branku a dvakrát po sobě od takového pohledného chlapce musí být pocta.“ Dokončil Homosexuální Pan O´své vyznání o dnešním dni, svých pocitech a sexuální orientaci a ťuknul si s Božlenem dalším panáčkem. Ten jen prohodil: „To že si teplé je tvoja věc, ale Viktora sténě neklofneš, ten je na baby.“ A v ten moment mu to došlo, že zapomněl na Néžu a Tygra. „To bude průser. Vždyť já místo svoji ženy, cely vodpoledne vegetim s tebó O´čko.“ A jak dopověděl, již nelenil. Zvedl se a rychle zamířil k domovu.

Bylo slastněpodzimní dopoledne neděle 16. října. Ještě nečekaně stále hodně vřele provokativní slunce vyhřívalo nebývalou intenzitou rodný kraj, jenž zároveň z Jeseníků dující Megakurvafuják ochlazoval. Božlen odpočíval v křesle na zápraží. Dnes byl sám. Aby odčinil minulesobotní příkoří, jímž se provinil na Néže, poslal ji i děti lázeňským parníkem last nimute do Bangladéšských velehor na aktivně-pasivní zotavenou. Křivdy je třeba napravovat. Zvláště ty, co na vlastní rodině spáchány jsou, se musí odčinit dvoj-troj-čtyř-pětinásobně. Tak Božlen nucen svým svědomím vykonal. Osamocen kouřil svá oblíbená Havana a pozoroval Oboru s jejím klidem. Hrála všemi interesantně-podzimními barvami.Zabatolen do nadýchaných peřin z panenského chmýří Eugrúchů nabíral zpět síly, jež musel před chvílí vložit do vítězného souboje, když přemohl Nelítostného Ducha – Vládce septiku. Bylo tomu tři sezóny nazpět, kdy jej kouzelným zaříkadlem stvořil a nařídil mu pronásledovat ve dne v noci hlavního pana rozhodčího zápasu F.R.C. – Hanušovice. Tenkrát hosté zvítězili nad F.R.C. nečestným bojem a za vydatné podpory hlavního rozhodčího zaseli sémě nenávisti a nevyřízených účtů do srdcí bojovníků Bombardéros. Do včerejška měl Božlen v duši stále nezhojenou ránu příkoří. Včerejšími Sirusovými trefami se ta otevřená a hnisající rána zacelila a spravedlnost zvítězila. Lítou kletbu, kterou Božlen kdysi vyvolal, mohl konečně zmrazit. A tak dnes, chvíli po rozbřesku, přivolal zpět k sobě Nelítostného Ducha – Vládce septiku a mocným objetím svých silných paží jej zkrotil a uzavřel do odpadní jímky na dvoře Stavení. Zde bude prozatím podřimovat, hlídat rodinné odpady a čekat, až jej Božlen zase někdy vzkřísí a pošle proti další zkažené oběti. Božlen si užíval dalších třech bodů a byl pyšný na Siruse, jenž popravil Hanušovice hatrikem. I když byl pro hosty konečný výsledek 3:1 spíše nespravedlivý, slušela by remíza, Božlen byl ukojen. Meditoval hloubavě. Zasněn. Takřka zbaven veškeré tíhy svého ohromného těla, přemítal: „Sirus je zas betelné bombarďák, to je hotovy. Ten už je schopné zas vybombit každyho Sokola, Skřivana aji Kondora. Ja, ja, šak si taky O´čko počas tyho sobotniho špilu ze Sirusovyho bombeni fest drhnul bradavice, až z teho pištěl jak mrsknutá klokanica.“ Božlen dokončil tok myšlenek a usnul spánkem leklého hrocha.

Byla neděle 23.10. vlahý sychravý podvečer a Božlen Úchvatný nedočkavě vyhlížel své blízké, kteří se vraceli z bezbožlenovské rodinné zotavené. Jen co se Néža s dětmi objevila ve vrznoucích vratech, rozjařila se božlenova plnovousem prorostlá huba blaženým výrazem. Rozpřáhl náruč a objal naráz celou svou rodinu zvolaje: „Tak jak ste si chrochtali v tym Bangladéšu moji lumpici?“ Néža jej dlouze políbila na tvář, Zubin třikrát zakrákal a Zradislava jej něžně boxnula do rozkroku. Teď je měl zase zpátky doma a nic už mu nechybělo. „A jak hrál včera Rokáč?“ zeptala se hned Néža dychtiva nových informací, co se zatím v jejich nepřítomnosti doma seběhlo. Božlena netrápila včerejší porážka, a tak s nezměněným tónem v jeho mužném barytonu odvětil: „ Tak si představ ženo moja milovaná, řachli sme 2:4 v Podolí. Ze začátku, než sme se rozkókali, nám mrskli dva fiky, no a v druhy puli hned navrch třetiho. 3:0, čuju, už bude moc na plichtu i pro Bombarderos. Aj to tak každymu štymovalo, že je špil hotové. Ále! Betelnym hrnutim sme ty Podoláky nahrnuli před jejich kysnu a na samé konec sme Sirusem a Matesem ubombili dva slepeny fiky. Bylo pekelny drama, až z teho O´čko chytil zimnicu, jak sebó zas vybroval. Potym šak Vikinovi ufrnknul jeden Podolák a bylo vysmaženy!“ Néža viděla, že se tentokrát s porážkou Božlen neobyčejně vyrovnal, a že nic nemůže narušit pohodu dnes večer v rodinném stavení. Děti, jen co cestovní igelitky naplněné hračkami a suvenýry od pokoutných pouličních bangladéšských překupníků zahodily do kouta, vrhli se radostně na Ludvu s Tygrem, kteří už v neodvratné předtuše brutálního dětského laškování čekali zdrcující nápor. Semlelo se to v mžiku. A tak nebylo jednu chvíli poznat ve změti dětských údú, humřích klepet a tykadel, eugrúších křídel a pařátů, kdo a co je co a kdo. To už se však Néža s Božlenem nedbaje radovánek svých dětí a domácích mazlíčků uvelebili na kanapi a Néža se jala přes starý školní meotar záludně odcizený Zradislavou ze čtvrté základní školy z kabinetu ředitele Pavla Pašty pouštět diapozitivy, jež nafotila na spolehlivý fotoaparát sovětské výroby značky Smena během dovolené. A tak na neobarokních motivech postklasicistní stěny přijímacího salónku se zjevovaly obrazy, kterak Néža škrtí anokondu, co se snaží uškrtit Zubina, jak Zradislava nadhání smečce krvežíznivých tygrů skupinku japonských turistů důchodového věku, jak Néža asistuje u porodu gorilice a nakonec se narodil další domorodec a jak je Zubin dekorován po vítězství v dětské pěvecké soutěži v jedné místní vesničce. Ještě mnoho dalších dobrodružných historek zhlédl Božlen při poutavém Néžině vyprávění. A takto vydrželi až do rána.

„ Dnes to betelno ufučuje“ prohlásil v neděli 30.10. Božlen Úchvatný, když čerstvě po probuzení otevřel okenice a pohlédl z oken ložnice směrem k Oboře. „ Zbal děcka ženo moja milovaná, já votůruju Čézu a pudem vypustit draka.“ Božlen měl dobrou náladu, protože i včerejší utkání dopadlo dobře. F.R.C. porazili Nový Malín 2:1. I když nehráli moc dobře, udolali nakonec dobrého soupeře a to bylo dobře. Dobré bylo taky to, že Néža dnes připravila dobrou snídani. Krunýř humrů polárních nadívaný eugrúším vejcem se závojem třídenních citroníkových lístků dal Božlenovi sílu hodnotit: „Včera to bylo fest opachtěny. Ponéprv sme jich začli mrskat nafest. Pete nabombil akurátniho fika. Potym šak už to ňák neštymovalo a Maliňáci najednó uplichtili banán. A těžky haksny najednó všeci táhali. Fajnovyho bombeni nikde; jak kdyby měli špunty na gumotextylech Bombarďáci upilovany. Koncem to šak bylo velky hurá! Sirus by fiky z penalt moh kantořit třeba i ty ligovy karamboly. Tak pecka, tak Sirus, tak banán, to je hotovy!“ halekal Božlen a bouchal pěstí do dubového stolu u snídaně. „Na Humenci drak! Na Humenci drak!“ to už volala Néža se Zradislavou na Božlena na znamení toho, aby si pospíšil, a oni mohli i se Zubínem a Tygrem co nevidět vyrazit vstříc novému dobrodružství. Na Humenci bylo již plno. Dnešních výhodných povětrnostních podmínek využilo hodně drakuchtivých spoluobčanů. Jen co Božlen bezpečně zaparkoval Čézu, jal se rozbalovat draka vskutku historické hodnoty, kterého měl již od dětství, kdy ho s Otíkem slepili z papírové krabice od první Otíkové nafukovací panny. Megakurvafuják zadul a drak s růžově vykresleným nápisem Náruživá Anastázie se vyhoupl v mžiku k obloze. Fáborky na jeho ocase vesele plápolaly ve větru a Božlen rutinně ovládal tu potvoru těžceskrotitelnou mistrně až bravurně. „To je pane krása!“ nechala Néža projít průchod svému vysoce estetickému vnímání při pohledu na to barevné hejno mrskajících a navzájem se proplétajících papírových draků. Pohladila děti po vláskách a všichni s otevřenými ústy zírali na ten neobyčejný jev. A pak se to stalo! To, že Zubín oslavil to velkolepé divadlo hlasitým zakrákáním, se ukázalo jako obrovská nerozvážnost. Zrovna ve chvíli, kdy rozezvučel svůj krágor, prolétalo nad Humencem početné stádo prvních vran, co k nám každoročně na podzim zavítají z velkého východu. V tu chvíli Božlen v úleku pustil provaz na němž byla Anastázia přivázaná a ta nekontrolovaně vystartovala ve směru proudění větru. K údivu všech se vznesl i Zubín. V nestřežený okamžik stačila Zradislava zosnovat krutý plán, kdy přivázala Zubínovy tkaničky od bot ke konci provazu od draka. A tak si to Zubín namířil přímo do hejna přilétajících vran a jak stále krákal, teď už strachy, považovaly jej vrány za vetřelce z cizího hejna a zaútočily na něj vskutku nemilosrdně. Nebohý Zubín byl za letu brutálně oklován až mu cáry jeho tesilového oblečku plápolaly s částečkami vyklovaného masíčka z jeho hubeného tělíčka jako kusy žemlovky. Néža však nelenila. Jelikož to byla žena činu, dloubla loktem do zkoprnělého Božlena, aby nezíral a okamžitě nakopnul Čézu. Teď šlo o vteřiny! Vzala Tygra do dlaní a letmo mu špitla do zobáku: „Nesmíš Zubínka ztratit. Leť za ním a najdi ho.“ A vypustila ho určeným směrem. Z otočky naskočila k rozjetému Božlenovi do sajdy se Zradislavou v podpaží a už ujížděli za hrozivě se vzdalujícím Zubínem po Humenci dolů směrem k rybníku Brasák. ………( tu bí kontynuet)

I Sajda-Čéza čmadila. I Sajda-Čéza kvílela. V šíleném kalupu uháněla po hrázi za odlétajícím Zubínem. A v ní Božlen krutě ji tůroval, vedle Néža odhodlaná a na jejím klíně Zradislava neúnavně střílící ostrými žaludy z turbopraku po Zubínovi. A mnoho žaludů již zasáhlo Anastázii, tak i Zubína, ale ti stále unášeni nelítostným Megakurvafujákem nehodlali opustit vzdušný prostor nad městským rybníkem Brasák. I když se vzdálenost mezi pronásledovanými a pronásledovateli nezadržitelně zvětšovala; i Tygr už vše vzdal a vysílen do Čézy pad; bylo pozitivní, že po přesných zásazích Zradislavy, začal Zubín ještě intenzivněji krvácet, a tak za sebou nechával stopu viditelnější a rozpoznatelnější. Jeho utrpení však zdaleka ještě nedosahovalo nejvyšších met. Jedno moudré úsloví říká: Není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. A jak je toto tvrzení pravdivé, přesvědčil se Zubín vzápětí. Zrovna když prolétal těsně nad hladinou, zaútočily na něj létající piraně, na břehu krvežíznivé labutě a u dětského hřiště z rákosí……… Hrůza jen na to pomyslet, natož to vyslovit! Omrzlá hlava probuzeného Jirky Čibuka vykoukla a zeptala se: „Jééé, nemáááš cigaretůůů?“ A dále plachtil Zubín nad městem. Nad horním Masarykovým náměstím - znovu střelba! Městská policie! Ta po několika marných pokusech zatknout pobíhajícího nahého Omana, si agresivní střelbou; naštěstí nepřesnou; vybíjela nahromaděnou frustraci z neúspěšného zatýkání. I přes ulici Boženy Němcové dále Zubín letěl! A uzřel, jak tam na zápraží domu činžovního řadového debatoval Momes Borák se Staníkem Hojgrem a Tomášem Hýblem. Hlídali děti hrající si na pískovišti metr krát metr a pozorovali Hanese Chvojku jak o asvalt smaží gumy na svém novém mopedu značky Fichtl WRC. Kouřili cigarety a tajně ochutnávali slivovici záludně ukrytou v hydrantu na chodbě domu. Kouzelná láhev, která se po vyprázdnění po týdnu opět sama naplní, tu střežili otcové od rodin ve dne jako denní ostřížové a v noci jako noční ostřížové. Netušili však, že láhev dolévají jejich ženy a přítelkyně. Nerušeny od svých drahých pitkou zaměstnaných mužů získávaly čas a klid pro své dýchánky, kdy mohly vzrušeně debatovat o kouzelných ženských starostech a radostech nad šálkem dobré brazilské kávy. Tak bylo i dnes. A tak, když pánové zaslechli z oblohy známý krágor, pozvedli hlavy a radostně Zubínovi zamávali. Ten pokračoval směrem na bořinský lihovar. Tam jej vymrštily do značné výšky turbulence vytvořené stoupajícími alkoholovými parami z právě pálené várky slivovice. Těmi však navlhnuly spoje draka lepené klovatinou a ten se počal pomalu ale nenávratně za letu rozpadat. Teď mohl Zubín konečně klesnout. Od jistého pádu ho nakonec zachránil stožár vysílače na Račici, kam stačil setrvačností ještě doplachtit. Poraněný a přiopilý Zubín se o něj na poslední chvíli zachytil svým ohromným chrupem. A držel se doslova zuby nehty. No nehty ani ne. Ale nekrákal a s úšklebkem opilého děcka vyčkával na své zachránce, kteří se za ohromného řevu Sajdy-Čézy už už řítily k němu. Byl zachráněn, dokonale očištěn a spasen.

„Chrajcludra kacina! Névětší pech ve špilech tohoto podzimu!“ Pronesl Božlen Úchvatný v sobotu 5.11., když čerstvě dorazil ze zápasu v Rapotíně, kde dnes F.R.C. remizovali 3:3. Jen co dosedl na Kuželně společně s homosexuálním panem Ó, svou ženou Néžou, Škrabikem, Rudanem a Davidem Molíkem k jednomu stolu, dlouhým lokem z půllitru sakra dobře chutnajícího hanušovického Šeráku odstartoval živou diskusi na téma: „A z jakyho poprděnyho fíglu ten dnešni špil Bombarďáci nevykvedlali?“ Vášnivá debata nabrala na obrátkách, a tak mohlo prolétnout Kuželnou vycpanou cigaretovým dýmem nespočet zaručených odborných názorů proč dnes F.R.C. nedotáhli do vítězného konce nejlépe rozehranou partii za poslední rok. Zremizovat stav 3:0 po prvním poločase, když má soupeř vyloučeného hráče, bylo vskutku mistrné počínání, avšak v opačném významu slova. „Neměli, co ztratit a my sme se potento.“ Vyjádřila výstižně Néža. „ Ten jejich střeďák byl fakt výbornej a dej nám sem panáčky, ať to spláchnem.“ Houknul Pavel Škrabal na Vlaďku za výčepem. Touto objednávkou opět projevil svou pověstnou dobrosrdečnou povahu a zároveň odstartoval dnešní naprostou zkázu všech přísedících. Negativa byla zapomenuta, a tak se mohlo nevázaně přejít k oslavě Sirkového hattriku. „Je to vskutku pozoruhodný hoch ten Miroslav“ zasnil se homosexuální pan Ó. Polknul panák rumu a s omluvou se přesunul do protilehlého rohu hospody. Byl nucen reagovat na vyzývavé pohledy a smyslné kroužení jazykem, které k němu vysílal neznámý a osamocený ctitel v růžovém saku. „Tak si Óčko užije. Ale Ruda by ty góly stejně všechny chytl.“zhodnotil vše David Molík, jeden z nejvěrnějších fanoušků Rudolfa Knápka i F.R.C. Zábřeh. A znova a znova hodně hlasitým popěvkem skandoval jméno brankáře v současné době zraněného. Ruda byl jediný, který dnes nic nekomentoval. Jen se culil svým typicky neodolatelně kouzelným výrazem romantického hrdiny vyvolávajícím ve všech ženách v blízkém okolí nemravné představy. Dnešek byl kolem půlnoci definitivně zapomenut a jen oslavné chorály Los Bombardéros Maestros znějící z vařící Kuželny klidnou podzimní nocí signalizovaly, že se velké derby příští týden nezadržitelně blíží.